Obec Dýšina Folklorní sdružení ČR Altea Production Osobní stránka DA.BRA.


























Z iniciativy FOS ČR, které prostředí dýšinské návsi a nadšení lidí nadchlo, byl Dýšině přidělen samostatný termín pro konání vlastního Mezinárodního folklorního festivalu 2.-4.9.2005. Více ZDE

DÝŠINSKÉ FOLKLORNÍ SLAVNOSTI


 Stránka je vytvořena ve spolupráci s organizátory DFS, aktualizována 7/2004
(Děkuji za poskytnutí fotografií: Lence Hofmanové (2001,2002),Janě Krausové-Fajtové (2003), Karlu Kuklíkovi (2002,2003), Václavu Zdvořanovi (2003) a sobě (2001,2002,2003).)


Dýšinské folklorní slavnosti v roce 2004 nekonaly. Protože není možno z mé strany objektivně vyhodnotit důvody, podle mne nejen nesmyslné, ale zejména nesmyslně načasované, pro zrušení dýšinské účasti na MFF, berte tyto stránky jako stálou připomínku toho, jaké to bylo a i mohlo být. Strany nezruším, ale pokračovat není o čem a pokud se cokoliv narodí jiného, jak se dá tušit, asi už to bude mimo mne. Děkuji všem čtenářům za pozornost. da.bra@seznam.cz

V kapitole o plzeňském kroji je uveřejněna část materiálů z plzeňského Národopisného muzea.

14. června 2003 se konaly už třetí Dýšinské folklorní slavnosti v rámci už sedmého Mezinárodního folklorního festivalu Plzeň. Navíc v pátek 13. v předvečer slavností proběhlo představení ochotnického souboru Lucifer, který pod vedením Jiřího Hlobila nastudoval staroplzenecké pověsti. Protože nebylo možné představení provést před roubenkou, přemístilo se do překrásného statku na návsi. Zájem diváků o představení i o slavnosti byl obrovský, záplava hluchce byla prodána a snědena, piva vypito moře. V sobotu bylo evidováno 800 platících diváků, holubic bylo v 16.00 dvanáct, přijel se podívat předseda FoS Zdeněk Pšenica, senátor Jan Ruml, pršelo přesně v době, kdy se nic nedělo a pan Kočka nechal mexický soubor zatočit na řetízkáči zadarmo. Jistě i vztah k folkloru pomohl Dýšině k titulu VESNICE ROKU v Plzeňském kraji :-)


Pokud máte nějaký zajímavý materiál nebo tip na něj, napište mi da.bra@seznam.cz nebo zavolejte 377 449 508.

Zde si přečtěte, co napsala MFD 9.6. o zvaní i s obrázkem, který tomuto webu ještě s dalším poskytla plzeňská redakce MFD s autorstvím MF DNES/MAFA: JIŘÍ BERVIDA. Děkujeme.

Selská jízda pozvala na folklorní festival

Dýšina - Muzikanti hráli, zpívaly se lidovky a tancovalo se. Namísto koní táhl nazdobený valník s muzikanty a tanečníky v krojích historický traktor. Selská jízda vyjela v sobotu dopoledne z Dýšiny a postupně zavítala do Chrástu, Červeného Hrádku, Kyšic a Ejpovic. "Letošní jízda se vydařila a nakonec nás bylo dokonce víc, než jsme čekali. Čtyři muzikanti a osmnáct lidí v krojích. Na poslední chvíli jsme přibrali dva zájemce. Moc stáli o to, aby s námi mohli jet," uvedla starostka Dýšiny Václava Kuklíková. Selská jízda se v Dýšině uskutečnila už po třetí a zvala lidi ze zmíněných vsí na mezinárodní folklorní festival, který bude o víkendu v Dýšině a v Plzni. Veselici uzavřelo večerní vystoupení dýšinských ochotníků v Ejpovicích.
MFD Plzeňský kraj strana 2 9.6.2003 (vs)

Zvaní 7.6.2003

Zvaní proběhlo již od rána, vyjelo se po deváté, stihlo se toho totiž více než loni (jak to bylo loni viz ZDE) Technické vybavení bylo obdobné, lavička pro muziku opět ze hřbitova, valník byl vybaven více bezpečnostními prvky - žbrdlení proti pádu. To nezabránilo v destrukci obřího džbánu v strmém klesání ke kempu Diana. Počasí bylo velmi hřejivé.Trasa: Dýšina - Nová Huť - Chrást - Dýšina - Červený Hrádek - Kyšice - Ejpovice byla trošku pozměněna proti plánu. Na valníku byla přítomna kromě muziky zejména dýšinská ochotnická divadelní společnost Lucifer v krojích, která na samý závěr večera v hospodě u Sedláčků v Ejpovicích předvedla nejnovější představení nastudované zejména pro květnové plzenecké slavnosti "O Radoušovi" a "Vrch Vydřiduch". Dětem se představení plné překvapení a určené spíše dospělým velmi líbilo.
 
KONTAKTY:
Organizační výbor DFS - ředitelka Štěpánka Paidarová (na snímku), Dýšina 50, 330 02 Dýšina,
Obecní úřad Dýšina - starostka Václava Kuklíková, nám. Míru 30, tel.+fax 377 945 215, mob.606 616 452, mail dysina@top.cz
(Webmasterka Dagmar Braunová da.bra@seznam.cz)

Publicistika

Můžete si prohlédnout a přečíst:
Fotografie - Lenka Hofmanová, Karel Kuklík, Tomáš Vršitý, Dagmar Braunová



DÝŠINSKÉ FOLKLORNÍ SLAVNOSTI 2002

 "Ta dejšinská náves, pěkně zelená, po ní se prochází, holka rozmilá. Prochází, prochází, procházet bude, dokud ta dejšinská náves stát bude."
Není to úplně ideální doba - týden po Medardu, kdy se v Dýšině podruhé pořádají Dýšinské folklorní slavnosti. Však také při zahajovacím koncertě v kostele se po parném dopoledni venku spustí boží dopuštění. Snad se pan farář trochu přimluví, alespoň slavnosti popřeje lepší počasí - vždyť nám pršelo už loni. Počasí se umoudřuje a přistoupí na občasné přeháňky. Škoda, sluníčko by přilákalo ještě více lidí, ale i tak se náves pěkně naplnila.

Novodobá tradice národopisných slavností v Dýšině vznikla na začátku devadesátých let s nadšenou a pracovitou organizátorkou, dýšinskou učitelkou Ivou Melicharovou. "Už jako studentka jsem účinkovala při Májích i Staročeských dožínkách a viděla jsem i Masopust jako lidovou hru. S obnovením tradic mi pomohla kronika, zápisky z minulých slavnostní, pamětníci z dýšinských statků i konzultanti z muzea. První byly Máje v roce 1991, pak Staročeské dožínky, slavnosti měly ráz lidových her s písněmi. Před třemi lety jsme si na Máje pozvali přátele z plzeňského folklorního souboru Jiskra. Jiskru jako organizátora plzeňských Mezinárodních folklorních festivalů inspirovala atmosféra Májů k přenesení části festivalu právě na dýšinskou náves, " vysvětluje Iva Melicharová. Letošní ročník, už druhý, opět nezapomněl ani na medardovské zvaní po okolních vesnicích. Na vyzdobeném voze na slámu za historickým traktorem Škoda 30 jeli krojovaní dýšinští zvát sousedy z Chrástu, Kyšic a Ejpovic.

Dýšinské folklorní slavnosti měly loni takový ohlas, a to nejen mezi diváky, ale i u vystupujících souborů - ostatně s egyptskými muzikanty a tanečníky se v Dýšině bavilo snad celé egyptské velvyslanectví - že v nich Jiskra jako organizátor v čele s ředitelkou Michaelou Benešovou, rozhodně chce pokračovat. "Všechno jde dobře především díky vstřícnosti dýšinské starostky Václavy Kuklíkové a místních lidí. Po celý rok se scházejí, šijí a připravují kroje, do kterých se při festivalu oblékají stejně jako do vzácných originálů, pečlivě uchovávaných nejen ve starobylých statcích. Školní jídelna se stará o nasycení všech účinkujících, o které se stará krojovaná mládež. Dýšinské hospodyňky se letos pustily do pečení místní varianty bramborové buchty, která je tu známá jako "hluchec" a proběhlo i soutěžení o ten nejchutnější. Místní soubor Gutta vystupuje i na velké scéně a "lid obecný" v krojích dělá úžasnou atmosféru, " těší spolupráce s dýšinskými nejmladší ředitelku Mezinárodního folklorního festivalu Michaelu Benešovou.

Do kroje se obléká i dýšinská "rychtářka" Václava Kuklíková. "Festival spojený s lidovou slavností bych v Dýšině viděla ráda i do budoucna nejen kvůli koncertům a souborům, ale hlavně kvůli setkávání, sounáležitosti s vesnicí, patriotismu, udržování tradic. Chtěla bych, aby se lidé ve vesnici cítili doma a byli na ni hrdí. Do krásného plzeňského kroje bych nejraději oblékla celou vesnici, " přiznává starostka vesnice se 1400 obyvateli na Plzeňsku.

Do Dýšiny se přijel podívat i předseda Foklorního sdružení České republiky Zdeněk Pšenica. "Byl jsem potěšen nasazením a srdíčkem, které dýšinští vložili do pořádání festivalu. Klobouk dolů před lidmi, kteří bez větších zkušeností dokázali organizačně zajistit akci takového rozsahu a věnovali tolik energie a prostředků obnovování tradic včetně šití nových krojů - v tomto regionu to bylo pro mne příjemné překvapení, " chválí Zdeněk Pšenica Dýšinu, vesnici s tradicí hrdých sedláků a krásných krojů, které zná díky Smetanově Prodané nevěstě celý svět.

Takže zase 14.června 2003 - první sobotu po Medardu. Snad by už nemuselo pršet.

Jak se zve na Dýšinské folklorní slavnosti

 Probouzím se do medardovského rána, sice už neleje, ale rozhodně prší. Skládám kroj do kufru a odcházím na vlak. Na zastávce Chrást u Plzně, zanedlouho Plzeň-Chrást, je pořád hnusně. Dovleču se na dýšinskou náves - u Čechurů na statku jsou všichni v pilné práci - na vůz na slámu vztyčují odporný leč účelný plastový dvojpavilónek - to aby na selskou jízdu nepršelo. Lidový charakter dodají mladé opentlené břízky. Hospodář vyjíždí s renovovaným jasně zeleným traktorem Škoda 30 vyrobeným v Plzni v roce 1948 - svítí červené disky kol jako v Živé abecedě. Proti dešti traktoristu ochrání květovaný slunečník s třásněmi. Odcházíme se obléknout do krojů. Jízda startuje okolo poledne - to už alespoň přestává pršet. Chceme pozvat sousedy na Dýšinské folklorní slavnosti na příští sobotu - jestli má pršet, ať raději teď než za týden. Usazujeme se ke stolům a vyjíždíme - muzika hraje a kamera točí, jen jí neujet. Prvně projedeme Dýšinu, zastavujeme a tancujeme spolu i se sousedy, nechybí ani občerstvení, pokračujeme do Chrástu. Chrástečtí, i když se budou zřejmě zanedlouho přimykat k Plzni, dostávají pozvánky a přátelsky se smějí, přivítání v hospodě je nadstandardně vstřícné. Pauza, oddech a zpátky okolo benzínové pumpy, pumpař na nás hodí litrovku slivovice, drobná kolize, nějak tu ty silnice špatně opravují, povoz se proboří do vozovky, ale nic se nerozbije, nerozlije a nikdo nespadne. A jedeme na Kyšice - Vojto, kolik to jedeme, vichr nás divoce ofukuje, snad třicet za hodinu ! Kyšice - to je nejhezčí náves široko daleko, chválí krojovaná dýšinská starostka, ostatně kyšičtí také mají s Dýšinou společná "střeva" - čističku. Zastavíme na návsi, pauza "Pod lípou", pokračujeme do Ejpovic, vždyť tudy pojedeme ještě nazpátek. Souprava se sune z populárního Ejpovičáku, než se začalo jezdit po dálničním přivaděči, svištělo to tu ve třech pruzích. Za námi mládenci tak dvacetiletí, přibrzďují a začínají komunikovat. Dojeli za námi až do vsi a nemohli se odtrhnout. Potěšilo nás to, středněvěké, že i mládež je potěšena tradicemi. A znovu tancujeme a zpíváme a lesní cestou za starostou do kempu Diana. Tam docela stylově probíhá Den řemesel, začouzený kovář v zástěře tancuje a ejpovický starosta také, dokonce sluníčko vykukuje. Vylepit plakáty a koukejte přijet do Dýšiny. Vracíme se přes Kyšice a hledáme, kdeže tady bydlí rychtář. Jede s námi Kyšičanka původem ze Šumavy, prý už dlouho neměla takovou radost, přibíráme starostu a jedeme vesnicí. Na konci vesnice je necháme vyskočit a vracíme se do Dýšiny, ještě Nová Huť a kristepane, je půl deváté a mně ujel poslední vlak. S díky odmítám nabídky k noclehu včetně králičích kotců a poprosím o odvoz - v deset jsem už doma a můžu sebou plácnout do postele. Mám na co vzpomínat, žebra otlačená od kostic ve šněrovačce se mi ozvou až při velkém smíchu za tři dny.

Momentky z Dýšinských folklorních slavností 2002 (FOLKLOR č.5 2002)

 Jako sympatizant a pořadatel jedu do Dýšiny realizovat už po několikáté svůj dívčí sen - obléknout se do plzeňského kroje. Jedete do Dýšiny, ptá se starší paní ve vlaku, já tam jedu také. Hned studuje holubici, jestli je to ručně vyšívané a ujišťuje se, že mám tu správnou zástěru - bavorák. Kroj mám pravý, koupila jsem ho přednedávnem a jsem za něj ráda. Na statku u Čechurů se s přítelkyní oblékáme. Košile, šněrovačka s honzíkem, spodničky, sukně, kapsář, zástěra, zavázat rukávy, připírkovat holubičku, naaranžovat šátek, kapesníček a do kostela na zahajovací koncert. Trochu nejistoty, když mne snímá kamera, to není kvůli mně, ale kvůli kroji. Venku se začínají čerti ženit. Pan farář se nahoře přimlouvá, dokonce prý ani auto neumyl - když farář v sobotu umyje auto, vždy prší. Počasí se mírní, až do večera se déšť hlásí docela snesitelně. Program na návsi začíná, navzdory mokru jsou tu diváci, ve stáncích to voní, hospodyňky se chlubí dýšinským hluchcem - tahle bramborová buchta má dneska premiérovou soutěž. Krojovaná jsou tu hlavně děvčata a ženské, mládenci, kteří s námi před týdnem zvali v krojích na povoze po vsích, jsou v civilu, snad příště. Dostáváme děti k ruce a přidělené soubory - nakonec mi připadnou domažličtí dudáci, se kterými se trošku znám - jdeme se navečeřet do školní jídelny. Hrdinné kuchařky, které se musí zavděčit strávníkům nejrůznějších chutí a zásad, tam podávají pikantní kuřátko s bramborem a nanuk jako moučník - objasňuje se mi epidemie jasné zelených a červených flíčků na blůzkách a košilích. A ještě na obecní úřad - audience souborů u starostky. A už je tu poslední část dne - dostaveníčko muzik před malebnou roubenkou na návsi, to natáčí i plzeňský rozhlas. Zase začíná krápat - Skotové jsou zvyklí, jejich dudy asi také. Nakonec s nimi jedu autobusem do Plzně - po letech jsem nucena pohovořit anglicky, plzeňská holubice vedle skotské sukně. Ještě se musím dostat tramvají domů. Žádné pozdvi- žení nad krojem, jen nějaká holčička volá - maminko, hele selka. Tak zase příště, přijeďte v červnu 2003 do Dýšiny, je tady dobře a snad už konečně nebude pršet, i když termín už je jasný - týden po Medardu.

Materiály z MFD Plzeňský kraj 14.6.2002

Spravedlivost našeho kroje

Modelkám na přehlídkách i v časopisech to jistě sluší, ale jak by jejich šatečky vypadaly na normálních ženských, napadá nás. To naši předkové na Plzeňsku, ti se měli. Měli totiž pro chvíle, na kterých záleželo, v truhlách a almarách jeden z esteticky nejpřátelštějších oděvů pro dívky i ženy, plzeňský kroj. Tehdy se za krásné a zejména pro rodinu užitečné považovaly ženy se solidním pozadím. Kroj počítal se vším, a tak pěkný základ vytvořil honzík a na něm spodniček dle libosti. A tak tenká či tlustá, od kolen do pasu - krásná nadýchanost. Ramena široká či drobná, veliké naškrobené rukávy dávaly jasnou siluetu. Šněrovačka pomohla ostatnímu. Tím to však nekončí - kroj doplnil na ramenou nařasený veliký šátek z hedvábného brokátu. Malá prsa, velká prsa, možno se pochlubit, ale i zaaranžovat právě do šátku. Jediné, v čem je kroj trochu krutý, je úprava hlavy. Žádné záplavy kadeří, žádné rafinované úpravy. Vlasy mají být nekompromisně staženy tak, aby se na ně dal naaranžovat nevelký čepeček. Náplastí na tuto křivdu jsou pak nádherná, více než půlmetrová křídla vyšívaných a naškrobených holubic, připevněných k čepečku. Pokud se setkáte v sobotu na dýšinské návsi se současnými krojovanými děvčaty a paními, oceňte nejen nespornou krásu plzeňského kroje, ale i jeho obrovskou toleranci k rozmanitostem ženského těla.



Učitelka pomáhá obnově zvyklostí

Dýšina - Obnovování staročeských zvyklostí iniciovala v Dýšině na počátku devadesátých let učitelka Iva Melicharová. Na pomoc přibrala kroniku, poradce z dýšinských statků a z muzea. "První byly Máje v roce 1991. Pak byly Staročeské dožínky, kvůli kterým nadšenci dali dohromady i žebřiňáky. Obě slavnosti měly ráz lidové hry s písněmi; pro dožínky jsme nacvičili i Staročeskou besedu," říká učitelka. Atmosféra májů inspirovala plzeňský folklorní soubor Jiskra, pořadatele Mezinárodního folklorního festivalu v Plzni - vloni poprvé byla část programu i v autentickém prostoru dýšinské návsi. "Starostka obce i mnozí lidé z Dýšiny se při slavnostech oblékají do plzeňských krojů - do zachovalých originálů i do krojů půjčených, letos i do třicítky vlastnoručně nově ušitých," zdůrazňuje Melicharová. Předzvěstí slavností byla minulý týden pozoruhodná jízda: s muzikou na povoze a v krojích jeli pořadatelé z Dýšiny zvát na slavnost obyvatele Chrástu, Kyšic, Ejpovic a Nové Hutě. Dnes přípravy vrcholí výzdobou návsi a v domácnostech přípravou jídla s malebným názvem hluchec: čili bramborové buchty.

Festival ukáže i exotický folklor

Významná přehlídka dnes začne v Plzni, o víkendu pokračuje v Dýšině a Horní Bříze Lidové písně a tance ze Skotska či Ekvádoru a samozřejmě i z tuzemska nabídne letošní šestý ročník Mezinárodního folklorní festivalu. Ten dnes začíná v Plzni a pokračuje o víkendu v Dýšině a Horní Bříze. Plzeň, Dýšina, Horní Bříza - Už od prvního ročníku je organizátorem festivalu plzeňský soubor Jiskra a spolupracuje na něm město, Nadace 700 let města Plzně, Folklorní sdružení České republiky, v posledních dvou letech také ministerstvo kultury a školství a letos i Plzeňský kraj. Ředitelkou festivalu, který je od loňska akreditován mezi 25 nejvýznamnějších v Česku, je od konce roku 1999 organizační vedoucí Jiskry Michaela Benešová, nejmladší na této pozici v České republice. "V roce 1997 jsme začínali se šesti regionálními soubory, loni jsme měli i hosty z Egypta, Švédska a Anglie a letos se představí 17 souborů - kromě českých přijedou hosté ze Slovenska, SRN, Skotska, Chorvatska a Ekvádoru. S atraktivitou festivalu vzrůstá i jeho rozpočet, ale věříme, že nám naši partneři budou nakloněni, ostatně festival podporuje rozvoj turistiky. Loni i letos kvůli festivalu přicestovaly skupiny turistů z USA a Japonska. Významný je i politický rozměr, hostující soubory přijíždějí navštívit ambasadoři i regionální politici," hodnotí Michaela Benešová. Pořádání festivalu v rámci historického víkendu znamená pro pořadatele i diváky zejména výhody. "Obě akce se vzájemně zpestřují a obohacují. Letos některé zahraniční soubory vystoupí kromě tradiční scény U Branky na velké scéně na náměstí Republiky. Poprvé bude sobotní historický průvod propojen s festivalovým krojovaným - očekáváme půl kilometru účinkujících," slibuje Michaela Benešová. Od loňska se aktivity festivalu rozšířily i mimo Plzeň. V sobotu se soubory představí na dýšinské návsi a v neděli odpoledne v hornobřízském kulturním domě. Přízeň festivalu projeví i média. "Záznam večerního muzikantského dostaveníčka natáčené v Dýšině ČRo Plzeň bude odvysílán ve Špalíčku lidových písní, program v Plzni a Dýšině by měla natáčet Česká televize pro pořad Terra musica," informuje ředitelka, která spolu se svými spolupracovníky přes profesionální rozsah manažerských a organizačních činností okolo festivalu pracuje v amatérských podmínkách. "Přála bych festivalu profesionálnější zázemí - již teď plánujeme festivaly až do roku 2005. Je potěšující a někdy až překvapivé, jaká je poptávka po účasti na našem festivalu ze strany souborů, a to i zahraničních," svěřuje se Michaela Benešová, která se letos těší snad nejvíce na pořad Regionální obce Slováků v Plzni se špičkovým souborem Stavbár ze Žiliny.

Na shledanou v Dýšině

CNW:Counter